VODÁRNA SLAVÍ NAROZENINY

130 let úpravny vody na Homolce

 

V roce 1889 nechalo město Plzeň vystavět pod vrchem Homolka první úpravnu vody. Tehdy se uskutečnil historicky první odběr vody z řeky Úhlavy, která zásobuje město vodou dodnes.

 

Začátky vodárny

 

„Kdo šel tehdy v létě od jihu do Plzně po nepomucké silnici, přešel Bručnou a spatřil po levé straně silnice Homolku, holý vrch, který se zvedal do výše 365 metrů, tedy 60 metrů nad soutokem řek Úhlavy a Radbuzy, takže vévodil celému okolí v okruhu asi šesti kilometrů,“ popsal naprosté začátky plzeňské vodárny její první ředitel a odborník ve vodárenství ing. Karel Werstadt.

„Skalnatý vrchol, porostlý řídkou travinou, byl pastvinou ovcím a eldoradem dětí. Na svazích pak, zejména při západním úpatí, pečlivě spravována byla úrodná pole doudleveckých občanů. V dávných dobách vedla tudy důležitá cesta na Hradiště, kde byla stará tvrz a na polích pod Homolkou staré pohřebiště. V r. 1886 objevilo se na Homolce několik lidí, kteří se procházeli, vytyčovali a proměřovali celý terén mezi řekou a vrcholem,“ píše Karel Werstadt.

Městské radě pak byl předložen projekt na stavbu nové vodárny na Homolce, který byl schválen usnesením obecního zastupitelstva dne 12. března 1888. Pak již záležitost vodárny rychle pokračovala, takže bylo započato s výkopem, navezeny miliony cihel – Klotzovek a tisíce m3 písku, vápna a cementu, odkopáno a navezeno desetitisíce m3 materiálu zemního, dovezeno přes 30 vagonů strojů a kotlů, trub. Z toho všeho vznikl nový podnik, na tu dobu skutečně velkolepý – nová vodárna, která byla uvedena v činnost 4. října 1889.

 

Vídeňský krach a velkolepý podnik

Karel Werstadt popisuje, že naše město mělo vodárnu na říční vodu již v 16. století, u pražské brány byla vodárna již v 17. století, při ulici Zbrojnické v 18. století, vodovod od Všech svatých od počátku 19. století, ale všechny nestačily dodat dostatek dobré vody. Plzeň měla na počátku 18. století cca 2 800 obyvatel, na počátku 19. století přes 7 000 obyvatel a teprve v r. 1840 vzrostl počet obyvatel na 10 184 a stále stoupal tak, že v r. 1870 mělo již 25 009 obyvatel.

 

Proto chtěla obec plzeňská stavěti vodárnu již v létech sedmdesátých a započalo se již s kladením trub, ale vídeňský krach tyto práce zastavil. „Což bylo skutečně štěstím, neboť později byl realizován krásný projekt prof. Karla Vosyky na stavbu nové vodárny pod Homolkou nákladem 1 milionu zlatých,“ dodává Karel Werstadt.

 

Vodárna sestávala ze strojovny, kotelny, obytného domu, 4 usazováků, 4 filtrů, vodojemu a trubní sítě 40 tisíc metrů dlouhé. Její normální výkon byl 10 tisíc m3 /den. V té době mělo město již přes 40 tisíc obyvatel a velice vyvinutý průmysl.

 

První velké rozšíření bylo provedeno v r. 1904, kdy byla postavena nová strojovna a kotelna, usazováky přeměněny na filtry a jiné., vše nákladem 1 mil. K.

 

Druhé rozšíření stalo se v r. 1922-1925, kdy byla postavena před-filtrace Puech-Chabalova nákladem 7,5 mil. Kč.

 

Třetí rozšíření přišlo v roce 1938/39, kdy vodárna byla ´elektrisována´ nákladem cca 3 mil. K. Mimo to se rozšiřovala trubní síť, vystavěly se přečerpací stanice, skupinový vodovod, zavedly se vodoměry a byla zakoupena 2 vodní díla a pozemky.

 

Technický unikát - Puech-Chabal

Krásná historická vodohospodářská stavba, objekt Chabalovy filtrace, sloužil ve vodárně léta a dnes jej využívá soukromá firma k chovu a prodeji ryb. Svého času to byl technický unikát. Jak vznikal?

Po vybudování první úpravny vody v roce 1889 a jejím rozšíření v roce 1904 bylo jasné, že tato nebude rozvoji města stačit. Vznikaly zde stále nové výrobní podniky, nové firmy a počet obyvatel neustále narůstal. Navíc se začal projevovat pokles kvality vody v Úhlavě vlivem rozvoje průmyslu v Klatovech i dalších městech a obcích na Úhlavě, zvýšení produkce bylo možné dosáhnout pouze na úkor kvality. Správa města si byla vědoma těchto nedostatků, a proto v roce 1908 byla zahájena první jednání s pařížskou firmou Puech-Chabal o postavení nové filtrační stanice jejich systému. Pro nedostatek peněz a na naléhání lékařů, aby byla pro města opatřena voda pramenitá, byla stavba filtrační stanice oddálena.

Po 1. světové válce obnovilo město kontakt s firmou Puech-Chabal z Paříže, která navrhla vybudovat moderní čtyřstupňovou pískovou filtraci. Aby byla ověřena dokonalost filtrace tohoto systému, vyslala správa města do ciziny tříčlennou komisi, a to referenta vodárny Ing. A. Wintra, ředitele stavebního úřadu Ing. V. Mencla a ředitele městské vodárny Ing. K. Werstadta. Starostou města byl v této době poslanec Luděk Pik. V říjnu roku 1922 si tato komise prohlédla vodárny v Magdeburku, Suresnes u Paříže a v St. Nazaire.

Zprávy, které zmíněná komise přinesla, byly velmi příznivé, a proto byla s firmou H. Chabal a spol. v Paříži uzavřena v roce 1922 smlouva na vypracování projektu a stavbu nové filtrační stanice s kapacitou 40 000 m3 denně, tj. 460 l/s. Dle projektu se měly postavit tři stupně hrubocezů a jeden stupeň předfiltrů, celkové filtrační plochy 5 000 m2. Firma zaručovala, že konečný filtrát bude „… bezvadný po stránce chemické i bakteriologické a průzračnost se zaručuje taková, že sloupcem vody 5 m vysokým bude lze čísti ciferník kapesních hodinek a že počet bakterií v 1 cm3 nebude větší než 100.“ Uváděná průzračnost byla v provozu skutečně měřena každý den.

Takto přefiltrovaná voda pak odtékala na původních 8 tzv. anglických (biologických) filtrů venkovního provedení o celkové filtrační ploše 4 740 m2 s automatickou regulací. Bakteriologická nezávadnost při distribuci byla zajištěna chloraminací.

 

Realizace stavby

Na vlastní realizaci stavby se podílela celá řada subjektů. Chabalova firma si jako autor projektu vyhradila provedení vnitřní instalace filtrů. Zajištěním výstavby filtrace byla na základě výběrového řízení pověřena firma Müller a Kapsa z Plzně, která zahájila práce ihned po předání staveniště dne 21. července 1924. Pro dmychání vzduchu potřebného k čištění filtrů se používala dvě Tatzlova rotační dmychadla, každé na výkon 4 000 m3 vzduchu za 1 hodinu. Celou dmychárnu dodala a zprovoznila firma G. Teller z Plzně. Rovněž stojí za zmínku, že zhotovení střešní konstrukce bylo svěřeno akciové společnosti Škodovy závody v Plzni. Nelze opomenout ani širokou škálu činností, kterou zajistila vodárna vlastními dělníky, jichž současně pracovalo 10 až 100.

Celková hodnota projektu dosáhla sedmi a půl milionu korun; počet zapojených dělníku značně kolísal a dosáhl maxima v srpnu 1925, kdy bylo na stavbě zaměstnáno 250 dělníků a řemeslníků.

Celá stavba Chabalovy filtrace, mezi zaměstnanci vodárny familiárně nazývaná po autorovi systému filtrů Chabal, byla zprovozněna 16. května 1926. Byla to stavba nádherná a i dnes ji lze označit za chloubu Plzně. Dá se říci, že instalovaná technologie představovala ve své době špičkovou evropskou úroveň.

Proces úpravy vody

Jak již bylo zmíněno, Chabalova filtrace se sestávala ze čtyř filtračních stupňů:  tří stupňů hrubocezů a jednoho stupně předfiltrů. Od 1. stupně hrubocezů až po předfiltry se filtrační stupně lišily hrubostí náplně a v důsledku také velikostí nádrží. Od nejmenšího rozměru jednotlivých nádrží v 1. stupni až po největší předfiltry.

Z předfiltrů pokračovala takto přefiltrovaná voda do 8 venkovních anglických (nebo se také říkalo biologických) filtrů. Proces úpravy vody v nich měl biologický základ.

Ledy kolem filtrů se vozily do pivovaru

Údržba těchto venkovních filtrů byla (a to hlavně v mrazivém zimním období) velmi náročná. Při déle trvajících mrazech musela skupina pracovníků ve dne i v noci roztloukat led kolem stěn těchto filtrů, aby nedošlo k roztržení nádrže. Rozsekaná ledová drť se pak košíky na dlouhých násadách vyhazovala ven z filtrů. Než se dělníci dopracovali k osmé nádrži, první již opět zamrzla a tak to šlo pořád dokola.

Na jaře, když na hladině těchto filtrů zůstala plavat silnější a větší kra ledu, přijeli pracovníci plzeňského pivovaru, led rozřezali a odváželi do pivovarských sklepů. V tuhých zimách byly tyto návštěvy celkem pravidelné.

Historická budova ÚV I (Puech Chabalovy filtrace je odstavena od roku 1996.

Byly postaveny úpravny ÚVII a ÚV III, hlavním nositelem výroby pitné vody v Plzni je ÚV III s výkonem 1000l/s z roku 1996, která prošla nedávno rekonstrukcí a modernizací.

Statutární město Plzeň má v současné době jednu z nejmodernějších úpraven pitných vod a čistíren odpadních vod na území České republiky a dosahovaná kvalita pitné vody a vyčištěné odpadní vody tu patří k nejlepším v ČR. Plzeň je zároveň jedním z nejúspěšnějších měst při čerpání dotačních titulů do vodohospodářské infrastruktury v rámci České republiky.

VODÁRNA PLZEŇ a.s. je největším provozovatelem vodohospodářské infrastruktury v rámci Plzeňského kraje  co se týče počtu zásobených obyvatel pitnou vodou. Provozuje celkem 26 úpraven vod, z toho největší, v Plzni na Homolce, má kapacitu tisíc litrů za sekundu. Celkem spravuje vodovodní síť o délce 1 392 kilometrů a také 951 kilometrů kanalizační sítě a 26 čistíren odpadních vod.

(snímky jsou z Archivu města Plzně)

 

 

 

 

 

 

Certifikáty:

Podporujeme:

Jak se dělá a čistí voda